sobota 19. srpna 2017

Jakou chci být?

Vzpomínám si, jak se mě jako malé ptali, čím chci být. Ale nikdy se mě nikdo nezeptal, jaká chci být.


Přiznám se, že jako malou holčičku i jako pubertální dívku mě ani tak nezajímalo, jaká jednou budu, ale spíše mě zajímalo to, čím se budu živit. A je nemilé zjistit, že tak uvažuje většina lidí bez ohledu na pohlaví.

Moje životní zkušenosti mě však dovedly do fáze, kdy jsem si uvědomila, že nechci být jako ten či onen člověk.

Kdysi jsem musela žít s člověkem, který možná vše ve svém jádru myslel dobře, ale dělal všechno špatně. Možná si toho byl vědom, možná ne.

Když jsem se asi v 19-ti letech zamýšlela nad tím, kým chci být a jaká chci být, došlo mi, že se stále srovnávám s tím jedním a tím samým člověkem.
Teď vidím, že srovnávání nebylo tím nejlepším způsobem, jak objevit svoji opravdovou povahu a charakter. Chtěla jsem být zkrátka lepší než ta daná osoba a nic jiného mě nezajímalo. Přitom jsem si ani neuvědomila, jak upřímná dokážu být, jak umím naslouchat a jaké dokážu mít vůči ostatním pochopení. To všechno jsem zastínila jen kvůli tomu být lepší než ona.

Nevím, jak jsem tehdy musela na okolí působit. Možná ze mě vyzařovalo něco, čím jsem dávala najevo, že jsem lepší než všichni ostatní. To určitě nebyl můj záměr. Já chtěla být jen lepší než ta osoba a chtěla jsem, aby to všichni viděli. Možná proto mi doteď tolik lidí nerozumí. Nevyznají se ve mně.

To, co jsem si ve svém dospívání zažila, bych nepřála nikomu. Ale posílilo mě to. Díky tomu jsem si uvědomila, jaká chci jednou být a i když vím, že cesta přede mnou je ještě dlouhá, už se nesnažím být lepší. Snažím se to být .

Žádné komentáře:

Okomentovat