pondělí 16. října 2017

Záporné Já

Když se rozhodnu napsat článek, dost si zakládám na tom, aby o něčem byl. Aby to nebyl jen takový blábol do vzduchoprázdna. Někdy se však stane, že se potřebuji vykecat a nemá to ani hlavu ani patu. A není toho ani moc, jen takový krátký vypovídání se. Ráda bych to probrala s někým mně blízkým, ale bývá to o dost těžší. Přijímat kritiku přímo z očí do očí....na to momentálně nemám. Číst ji je možná snadnější. Alespoň teď.


Motivující články, knihy, filmy, to všechno je super. Jen tomu věřit a dokázat se jimi motivovat.
Opravdu nerada píši pochmurné články, ale prostě se to stává. Patří to ke mně, tedy i k tomuto blogu. Neukazovat svou špatnou, negativní stránku, by bylo zapírání sebe sama, které se snažím postupně objevit.

Není to podzimem, ani mlhou, ani deštěm. Je to mnou. A možná už to samotné uvědomění je krokem vpřed. Nevím, jak pro ostatní, ale pro mě je velmi těžké si přiznat, že nejsem dokonalá. Že mám své stinné stránky. A nejhorší je, když je nechám prosáknout na povrch. To je každý vidí. Co s tím potom dělat? Mám se stydět? Být smutná či v depresi?

Já nevím.

V určitých životních situacích si musíte poradit sami. Není to proto, že by se na Vás ostatní vykašlali, ale proto, že i když uslyšíte plno upřímných rad, jen vy sami jste schopni si skutečně pomoci. Není ostudou jít k psychologovi nebo psychiatrovi, ale to konečné rozhodnutí, jestli se opravdu chcete napravit a jestli se napravíte, je pouze na Vás.

Můžu jen říci, tedy spíše napsat, že to není lehké. Je to těžká cesta, přijmout své záporné já, protože k Vám prostě patří. Můžete ho přestat ukazovat, zabednit někde hluboko ve Vás, ale už navždy budete vědět, že tam někde je.

Tak hodně štěstí,
a to samé, prosím, popřejte i mně!


Žádné komentáře:

Okomentovat