neděle 25. března 2018

ELEANOR A PARK/Rainbow Rowell

                          ELEANOR A PARK

                                       Rainbow Rowell

Informace:
  • žánr: dívčí romány; Young Adult
  • počet stran: 325
  • vznik díla: 2013

Anotace:
Eleanor je ve městě nová a nikdy si nepřipadala osamělejší. Ve svém bláznivém oblečení, s bujnými zrzavými vlasy a chaotickým rodinným životem by nemohla vyčnívat víc, ani kdyby se snažila.
A pak se ve školním autobuse posadí vedle Parka. Ten je tichý, ostražitý a - v Eleanořiných očích - neuvěřitelně nad věcí. Což je dáno hlavně tím, že podle Parka je nejlepší způsob, jak přežít školní léta, důkladně propracovaná nenápadnost.
Pomalu, postupně, pomocí komiksů, nahrávek a pozdních večerních rozhovorů, se Eleanor s Parkem jeden do druhého zamilují. Tak, jak člověka potká první láska, když je mu šestnáct, nemá co ztratit a může ztratit úplně všechno.
Příběh Eleanor a Parka se odehrává v průběhu jednoho školního roku v roce 1986 a je smutný, šokující a hluboce pravdivý - příběh, který vezme za srdce každého, kdo nikdy nezapomněl na svou první lásku.

Můj názor:
Přiznávám, že Young Adult už delší dobu nečtu a nebo když už, tak to musí být něco extra. A to tahle kniha rozhodně byla! I když jsem ji četla na dvě etapy, kdy jednu půlku jsem přečetla minulý rok, pak jsem se asi na 3 měsíce sekla a zbytek dočetla až teď, tak i přesto mě kniha uchvátila.
Možná, kdyby mi bylo 15 nebo kdybych už skoro 6 let nebyla v jednom vztahu, dívala bych se a prožívala bych knihu úplně jinak. Přeci jenom se bavíme o knížce pro puberťáky a tak mi většina věcí přišla hodně naivní. Ale rozhodně to příběhu neubírá na zajímavosti, opravdovosti a hloubce.
To, co si Eleanor prožívala, si jen tak někdo nedokáže představit. I když má mnoho dětí rozvedené rodiče, nejspíše nezažívají až takové věci, jako právě Eleanor. A když už jsem se o ní zmínila, musím říct, že mi sice nebyla moc sympatická, ale velmi se mi líbily její projevy, popisy věcí, upřímnost.
A Park? Typický teenager, který nemá skoro žádné problémy, jen se snaží proplout střední školou, přečkat tahle, pro někoho mučivá, školní léta. Když pak ale pozná Eleanor, a tím myslím OPRAVDU pozná, začne chápat, že ne vždy je vše v pohodě a že to, co vidíme ve filmech, se může stát i ve skutečnosti právě někomu, na kom nám velmi záleží.
Když jsem knihu dočítala, nejdříve jsem nerozuměla konci. Jaká "dvě slova"? Co to má být? A vzápětí mi to došlo. A musím říct, že se mi konec líbil. Možná je to proto, že jsem starší. Kdyby mi bylo 15, konec by mě zklamal.

Hodnocení:
3,5*

SIROTČINEC SLEČNY PEREGRINOVÉ PRO PODIVNÉ DĚTI/Ransom Riggs

SIROTČINEC SLEČNY PEREGRINOVÉ PRO PODIVNÉ DĚTI

Ransom Riggs

Informace:
  • žánr: román; pro děti a mládež; fantasy; horor
  • počet stran: 350
  • vznik díla: 2011

Anotace:
Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, bizarním románu, kde děj a děsivé fotografie přinášejí jedinečný čtenářský zážitek.
Náš příběh začíná hrůzostrašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, zjišťuje, že děti slečny Peregrinové nebyly jen podivné. Byly zřejmě nebezpečné. A třebaže to zní fantasticky - jsou možná stále naživu.

Můj názor:
Tato kniha mě lákala už poměrně dlouho, ale odrazoval mě fakt, že kniha bude spíše pro dospívající děti, než pro někoho v mém věku a že mi i žánrově moc nesedne. Opak je pravdou.
Když jsem se do příběhu začetla, velmi mě upoutal. I když vše bylo psáno z pohledu šestnáctiletého chlapce, dokázala jsem se vžít do jeho postavy, což mi v jiných případech tak dobře nejde. Už to mě povzbudilo do dalšího čtení.
Už asi v půlce jsem musela uznat, že Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je tou nejzvláštnější knihou, kterou jsem v životě četla.
Při některých situacích jsem měla pocit, že asi vyletím z kůže, bála jsem se a když jsem knihu četla večer před spaním, měla jsem co dělat, abych pak vůbec usnula a pokaždé, když jsem někde zahlédla stín, celá jsem ztuhla. Ještě včera, a to už mám knihu pár dní dočtenou, jsem usínala při rozsvícené lampičce :P Myslím, že kniha není ani tak strašidelná, ale na strašidelnosti ji dodává popis příšer, prostředí a velmi výstřední a neobvyklé fotografie, do kterých jsem se sice zamilovala, ale které mi zároveň nahánějí husí kůži.
Kniha ve mně zanechala to "cosi" a proto jsem velmi zvědavá na druhý díl, který už mi leží doma v knihovničce :)

Hodnocení:
****


středa 14. března 2018

ŠŤASTNÍ LIDÉ MAJÍ SNADNÝ ŽIVOT/Agnes Martin-Lugand

ŠŤASTNÍ LIDÉ MAJÍ SNADNÝ ŽIVOT

Agnes Martin-Lugand

Informace:

  • vznik díla: 2016
  • žánr: román; román pro ženy
  • počet stran: 299

Anotace:
Další osud hrdinky autorčiny úspěšné knihy "Šťastní lidé čtou a pijou kávu".
Po návratu z Irska je Diane pevně rozhodnutá začít nový život v Paříži. S pomocí přítele Felixe se vrhne do práce ve své kavárně "Šťastní lidé čtou a pijou kávu" a v tomto klidném přístavu potká jednoho dne Oliviera. Je milý, pozorný a hlavně chápe, že Diane už nechce žádné děti. Nemůže se totiž vzpamatovat ze ztráty své dcery.
Když už si Diane myslí, že její život poplyne v tomto klidném řečišti, dojde k události, která zbourá všechny její jistoty, za něž tolik bojovala. Bude mít dost odvahy, aby se vydala jinou cestou?

Můj názor:
Když jsem zjistila, že vyšlo druhé pokračování (první díl - Šťastní lidé čtou a pijou kávu), okamžitě jsem knihu musela mít!
Vzpomínám si, že jsem příběh začala číst jednoho rána před odpolední směnou. Za pár hodin jsem stihla přečíst přes sto stránek, tak moc mě příběh upoutal. Byla jsem naštvaná, že musím jít do práce, protože jsem chtěla číst dál a dál a jsem si jistá, že kdybych měla celý den volno, knihu bych přečetla na jeden zátah.
Příběh krásně plyne, autorka má prostě skvělý styl psaní, který mi na 100% sedl.
Když jsem četla tohle pokračování, neubránila jsem se vzpomínkám na první díl, kde byla hlavní hrdinka Diane celkem neurotická a nestálá a tak jsem začala porovnávat. Zjistila jsem, že z této ženy se stala silná osoba s velmi zajímavými úvahami, myšlenkami a pohledem na život. Začala jsem jí fandit, prožívala jsem s ní každý smutek i radost.
Kniha mě několikrát málem rozplakala, což u mě není zvykem.
Konec příběhu byl možná až moc zjednodušený, najednou se Diane začalo dařit na všech frontách, všechno jí vycházelo a když to člověk srovná s celou knihou,tak závěr působí jako takový klasický happyend. Ale i přesto jsem se nad tím jen pousmála a řekla si, že to tak prostě někdy bývá.
Poslední věc, co bych na knize vyzdvihla, je přelétávání z Francie do Irska. Obě dvě země mě vždy silně přitahovaly a tak jsem byla šťastná, že tak úžasný příběh se odehrává ve dvou zemích, které tak moc obdivuju!

Hodnocení:
*****

úterý 6. března 2018

ROZUM A CIT/Jane Austenová

ROZUM A CIT

Jane Austenová

Informace:
  • vznik díla: 1811
  • žánr: román
  • počet stran: 286

Anotace:
Hlavními hrdinkami jsou sestry Mariana a Elinor Dashwoodovy, které mají ještě malou sestru Margaret a staršího nevlastního bratra Johna.
Na začátku románu zemře pan Dashwood a paní Dashwoodová se i s dcerami musí odstěhovat z rodinného sídla, které připadlo nejstaršímu synovi. S omezenými prostředky se paní Dashwoodová a její dcery usadí v malém venkovském domku, kde Mariana i Elinor prožívají své první lásky i zklamání. Mariana se řídí především svými city a své starší sestře Elinor, která má racionálnější pohled na svět, vyčítá chlad a rezervovanost. Ale na konec zjistí, že rozum a cit se nemusí vylučovat...


Můj názor:
Knihu Rozum a cit jsem kdysi před dávnou dobou rozečetla, ale skončila jsem asi na 60. stránce a dál jsem se nedostala. Příběh mě nebavil, přišel mi takový nijaký. Ale před pár týdny jsem dočetla (znovu) Pýchu a předsudek a tak jsem si řekla, že když je tohle dílo tak skvělé, musí takové být i, již zmíněné, dílo druhé.
A musím říct, že tentokrát mě příběh dostal! Děj krásně plyne, vše je nádherně popsané. Lidé s dobrou představivostí si budou myslet, že se ocitli v popisovaných krajinách, budou cítit déšť na kůži a vítr čechrající jim vlasy.
I když se v příběhu nenachází žádné násilí, vražda a podobné věci, i přesto vás to bude bavit. Sice mi toto dílo přišlo poněkud slabší než Pýcha a předsudek, co se týče komplikovanosti a pestrosti vztahů, ale i tak jsem se do knihy zamilovala a když se blížil její konec, nechtěla jsem, aby příběh skončil.

Hodnocení:
****